A+ A A-

Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /data/web/virtuals/143987/virtual/www/domains/krasadreva.com/templates/gk_magazine/html/com_content/article/default.php on line 13
  • Zobrazení: 1479

Hliněné omítky

jsou krásné, ladné, jemné, teplé, příjemné, útulné...

O hliněných omítkách se můžete z různých zdrojů dočíst různé imformace.

Někdo píše jen o výhodách, jiný zase vyzdvihuje nevýhody.

Ani jeden pohled však nedává reálný pohled na věc. Proto se Vám pokusím shrnou výhody a nevýhody, vlastnosti a charakteristiku v jednom článku, jak z pohledu uživatele, tak z pohledu řemeslníka, který ty omítky nanáší.

 

Vlastnosti:

hliněné omítky (správně vlastně jílové omítky) ve své čisté formě (někteří výrobci tam přidávají různé přísady typu styrenakrylátového kopolymeru, pvac disperze a podobně) jsou pravu ČISTĚ PŘÍRODNÍ. To znamená, že jsou nezávadné.

Omítky se nanášejí v několika vrstvách:

1. vrstva je jádrová omítka (může být také na víc vrstev), ta je silná

2. na to se natahuje tenká vrstva finálního štuku (1-3 vrstvy, celkem cca do 5mm)

ve specifických případech je možné nanést pouze finální štuk, bez jádrové hliněné omítky.

Mohou být buď silnovrstvé, klidně i 10cm a více, kdy mají navíc i tepelně-akumulační funkci, nebo tenčí, dokonce se může nanést i jen finální štuk (tl. do 4 mm).

Optimální tloušťka je okolo 4cm, běžná tloušťka je mezi 2,5cm - 5cm.

Jejich povrch se může upravovat buď FILCOVÁNÍM, kdy je hrubší, působí však tepleji a měkčeji; tento povrch není tak odolný otěru, proto bych ho doporučil na méně exponovaná místa, na stropy a tam, kde nevadí mírné sprašování omítky.

Nebo může být povrch hlazený, kdy je odolný, hladký.

Vhodné je tyto povrchy kombinovat.

Finální vrstva se dá udělat i z jádrové omítky, avšak vypadá potom více rustikálně - je hrubší, jsou tam případně vidět kamínky, stébla slámy (u vymývané omítky)

Finální štuk se často pigmentuje, omítku již tedy není třeba natírat barvou.

Hlína (jíl) má vysokou sorpční schopnost, neboli může pojmout velké procento vody - vlhkosti. Projevuje se to i u relativně tenkých omítek, jelikož okamžitá výměna vlhkosti se odehrává převážně v prvních 4mm tloušťky. Z dlouhodobější perspektivy je samozřejmě vhodnější silnější omítka, toto je jen okamžitá výměna.

Obecně platí, že finální štuk je z hlediska odolnosti - otěruvzdornosti - vhodnější koupit hotový, nejlepší zkušenosti mám s hliněnými omítkami Picas Econom (pozor, nejmám provizi z prodeje, je to opravdu zkušenost), které se mi osvědčily jako výrazně nejodolnější oproti konkurenci; také jsou opravdu čistě přírodní, bez příměsí. Namíchat opravdu odolnou omítku je celkem náročné, protože potřebujete kvalitní jíl a k tomu písek s frakčně odstupňovanou zrnitostí, abyste dosáhli optimálního rozložení zrnitosti napříč průřezu materiálu. Je v tom opravdu dost rozdíl. Kdo nevěří, ať si to vyzkouší.

Pro ošetření povrchu hliněné omítky (nátěry) jsou nejvhodnější kaseinové barvy či bezbarvý kasein - "slepí" povrch, takže omítka pak nesprašuje. Doporučuji, zvláště pak u filcované omítky, vždy přetřít 1-2 vrstvami průhledného kaseinu. Omítka nebude sprašovat a bude odolnější.

Z dalších nátěrů jsou vhodné nátěry silikátové( na bázi vodního skla) a vápenné. Naopak naprosto nevhodné jsou silikonové nátěry.

Pigmentují se buď přírodními hlinkami - drahé jak čert, nebo pigmenty do betonu - Fronton (dobrá cena, v závislosti na odstínu jsou přírodě blízké - oxidy železa atd.).

Povrch může být buď velmi rovný (je pracnější, ale moderní) a nebo krásně hrbolatý (pocitově teplejší a měkčí)

 

Výhody:

  • tepelná akumulace - při větších tloušťkách omítky
  • kreativita - můžete si z ní vymodelovat plastické obrazy
  • regulace vlhkosti - rovnovážnější klima v domě
  • difůzně otevřená, přitom ale působí jako parobrzda
  • úplně čistá, přírodní - zdravé bydlení
  • při silnějších vrstvách tlumí prostup různého záření
  • velmi pevná, soudržná - osobní zkušenost - v jádrové omítce tl. 5cm mám poličku o váze cca 20kg chycenou 2 vruty 4,5x70, vruty jsou zašroubované přímo do hlíny, bez hmoždinek!
  • lze jednoduše recyklovat - rozmočíte a můžete znova nahazovat :-)
  • lze do ní zatlouci hřebík, aniž by popraskala

Nevýody:

  • sprašuje - v závislosti na povrchové úpravě a kvalitě směsi, dá se výrazně omezit až zamezit.
  • je méně odolná než sádrová či vápenocementová, cementová omítka
  • pod tekoucí vodou se smývá
  • nevhodná na trvale vlhké podklady (např. lidově řečeno zdi, které sají vodu ze základů)

Shrnutí:

Je vhodná pro jidi, kteří chtějí zdravé vnitřní prostředí, hodí se jak do moderních interiérů, tak i do interiérů rustikálního vzhledu, do novostaveb i do starších domů, do paneláků, prostě takřka všude. Pokud ovšem požadujete extrémě odolnou omítku, třeba ve škole na chodbě, nebo máte děti, které příliš neřeší to, že do zdi se kamenem nebouchá (a vám vadí případné důlky), tak je lepší zvolit jiný druh omítky. Pokud tedy chcete opravdu zdravý interiér nejlépe ještě s nějakou kreativitou, pak je volba jasná. Hlína je velmi vhodná i do koupelen, s tím, že se samozřejmě nehodí za vanu, do sprchového koutu, nebo okolo umyvadla (i když třeba O-Tsu technika to za umyvadlo umožňuje).

Bludy:

z mého pohledu bych za bludy považoval názory typu že

  • hliněná omítka pohlcuje škodliviny z prostředí a tím přispívá k čistému klimatu - to je blbost, teda neí, ona je opravdu pohlcuje, ale jak dlouho? Přece také má nějakou kapacitu. A co potom? Vypouští je pomalu zpět? Nebo ne? Toto beru s rezervou.
  • hliněná omítka je tvrdá jak kámen, ani hřebík do ní nezatlučete - ano, to je pravda, ovšem jen po přidání přiměřeného množství cementu. Jinak je to samozřejmě blbost. Zatlučete, docela v pohodě (pokud tam zrovna není ten kamen), ale ten hřebík tam bude dobře držet a omítka se okolo nevyštípe, nepraskne.
  • další přidám, jak na ně narazím.